Správa železnic, s.o. opakovaně řeší nesrovnalosti v dokládání způsobilosti pro montážní organizace. Problém nastává v certifikaci pro montáž, kde se certifikační orgány neřídí jednotným vzorem, a formálně pak dokument nevyhovuje požadavkům, které posuzují právníci SŽ, s.o. v ISKD. Tento problém byl zaznamenán i v rámci vypsané veřejné zakázky. Na samostatném certifikátu pro montáž se musí objevit výčet: ČSN EN 1090-2+A1, ČSN 73 2603, ČSN EN ISO 3834 a TKP kap. 19.
Některé certifikační orgány na to byly upozorněny, ale žádají montážní organizace, aby si samy ohlídaly stanovený rozsah požadavků. Aktuálně SŽ musela zamítnout žádost jednoho dodavatele kvůli absenci TKP kap. 19 na certifikátu. V loňském roce se tyto formální nedostatky řešily u více předních dodavatelů, o jejichž způsobilosti nejsou jinak sebemenší pochybnosti. Řada procesů SŽ se aktuálně centralizuje a pro posuzování jsou potřeba jednotná pravidla, která jsou jasná i pro netechniky. SŽ proto žádá montážní organizace, aby si pohlídaly obsah aktuálních certifikátů i budoucích recertifikací. Správa Železnic děkuje za pochopení a věří, že to předejde problémům a zbytečným dohadům se schválením kvalifikace mnohdy i renomovaných organizací.
Plné znění příslušného článku TKP kap. 19, ze které vychází i požadavky pro ISKD a pro veřejné zakázky obsahující montáž ocelových konstrukcí:
- Organizace prokazuje oprávnění k montáži ocelových konstrukcí (třídy provádění EXC3 a EXC4, mostních konstrukcí), popř. k provádění speciálních technologií (např. nýtování) samostatným certifikátem způsobilosti k montáži ocelových konstrukcí na staveništi nebo certifikátem s přílohou, která obdobně jako samostatný certifikát prokazuje plnění požadavků na provádění ocelových konstrukcí na staveništi v rozsahu požadavků ČSN EN 1090-2+A1, ČSN 73 2603, ČSN EN ISO 3834ve vztahu k procesům svařování při montáži a TKP kap. 19.